Úvodem  Lidé  Příběhy  Galerie  Město  Kontakt 
Něco o městě:

Benátky, nazývané také Královnou Jadranu byly založeny v roce 810. Město se nachází 4 km od pevniny se kterou je spojeno lodními linkami a mostem pro vlaky a automobily. Hlavní lákadlo je Grand Canal do kterého se vlévá skoro padesát menších kanálů. Ty jsou obvykle široké 4-5 metrů a mohou se v nich pohybovat pouze gondoly. 400 mostů spojuje 118 ostrůvků. Ve městě je možné najít domy ze čtyř architektonických období: byzantského, románského, gotického a renesančního. Nejvýznamnější dominanta města vedle kanálů je náměstí svatého Marka.

Abyste se dozvěděli více, povolte v prohlížeči JavaScript, který umožňuje zobrazování náhodně vybraných informací o Benátkách.

Něco o městě:

Benátky, nazývané také Královnou Jadranu byly založeny v roce 810. Město se nachází 4 km od pevniny se kterou je spojeno lodními linkami a mostem pro vlaky a automobily. Hlavní lákadlo je Grand Canal do kterého se vlévá skoro padesát menších kanálů. Ty jsou obvykle široké 4-5 metrů a mohou se v nich pohybovat pouze gondoly. 400 mostů spojuje 118 ostrůvků. Ve městě je možné najít domy ze čtyř architektonických období: byzantského, románského, gotického a renesančního. Nejvýznamnější dominanta města vedle kanálů je náměstí svatého Marka.

Něco o městě:

K nejstarším dokumentům dokládajícím používání masek v Benátkách patří dekret z roku 1268, který zakazoval lidem v maskách po sobě házet vejci. Skutečná represivní legislativa byla zahájena až v roce 1339, kdy bylo vydáno nařízení, zakazující noční toulky masek.

Vícekrát byla vydána nařízení, která zakazovala maskám nosit s sebou zbraně, anebo jiné nebezpečné předměty, a která zakazovala maskám vstup do kostelů, což bylo později rozšířeno na všechny občany, jenž by se v sakristii objevili v nevhodném oděvu.

Něco o městě:

Dožecí palác, stavba plná protikladů. Dole uvolněný a vzdušný, nahoře vroubkovaný a strohý. Vvládní budova postavená pro radní města připomíný stonožku, která se prochazi podél Piazzetta s oběma pilířemi svatého Theodora a Marka. Tak jako kdyby tyto arkády byly pokračovaní pilířů, na kterých stojí benátské stavby. Gotická stavba vznikla v letech 1309–1442, potřebovala tedy skoro polovinu století k dozrání. To ale nezáleželo jen na lakomých radních a ani ne na lenosti stavitelů, ale na množství požárů, které to co bylo postaveno, zase zničily. A samozřejmě na vysokém estetickém nároku.

Něco o městě:

Vzhled Benátek je nasycen kulturou a uměním, počínající od roku 1063 Markusovým kostelem pokračující Dožním palácem 12. – 15. století, renesanční stavby – knihovna Sansovino a kostel svatého Giorgio Maggiore, z téže doby až k baroknímu kostelu sv. Marie della Salute a zase zpět k ozdobené Piazza arkadamy před Markovým kostelem – na každém kroku archeologické poklady, které uvnitř uchovávají další mistrovské díla.

Něco o městě:

Benátky (italsky Venezia) je hlavní město severoitalské oblasti Benátsko. Je vystavěno na laguně s nespočtem kanálů a mostů.

Něco o městě:

Benátsko (italsky Veneto) je oblast v severovýchodní Itálii, sousedící na jihu s Emilií-Romagnou, na západě s Lombardií, na severu s Trentino-Alto Adige a Rakouskem, na východě s Friuli-Venezia Giulia a Jadranem. V letech 1935-1963 byl region součástí oblasti Venezia Euganea.

Region má rozlohu 18 391 km2, 4,5 miliónu obyvatel a dělí se na 7 provincií.

Něco o městě:

Renesance znamená znovuzrození, rozumí se klasického slohu antiky. Jedná se o přechodný sloh mezi středověkem a novověkem. Znamenala prohloubení oživení městského života a větší podíl laiků na náboženském životě. Byla předznamenána selháním univerzalismu katolické církve (avignonské zajetí a Velké schisma) a Římské říše (král / císař neměl reálnou moc). Latina přestala být jedinou řečí vzdělanců. Renesance se zrodila v severní Itálii (Florencie, Benátky a Řím) jako bratrské hnutí humanistů, což byli laici, na rozdíl od dřívějších vzdělanců – kleriků.

Něco o městě:

Nejznámějšími mosty jsou Ponte di Rialto, který byl v minulosti jedním z nejdůležitějších obchodních center Evropy (a i dnes se zde ještě živě uzavírají obchody) a most Vzdechů (Ponte dei Sospiri) spojující Dóžecí palác s někdejším vězením, známým jako olověné komory – ve kterých se ocitl i Giacomo Casanova. A protože obžalovaní po vynesení rozsudku vzdychající kráčeli přes most do svých cel, jmenuje se tento most Most vzdechů.

Navigace:

Amot
Dante
Francesca
Manfréd
Soňa

Příběhy

Mokro. Chlad a vlhko. Mokro pod nohama. Po celém těle. Mokro, které jej přinutilo se probudit.

Probudil se zmateně ve své vlastní postýlce, ale pocit vlhka nezmizel. Dříve nadýchané peřiny byly zmáčené kalnou vodou, která byla všude po pokoji. Nechápal, jak by se do jejich přízemního bytu mohla dostat voda z kanálu. Ale pak uviděl rozevřené okno a pochopil, že se kanál opravdu vylil k němu do pokoje.

Slezl z postele a vstoupil do chladné a kalné vody až po kolena. Vyrazil k oknu, aby jej zavřel. A pak jej uviděl.

V mlze za oknem, na vratké gondole stál muž. Vysoký muž v černém dlouhém rouchu s dlouhou holí na odpichování v ruce. Kdyby se nebál, tak by si chlapec připustil, že viděl místo jeho tváře jen umrlčí lebku. Ale on se bál, moc bál. Takže se pod staženou kápi nedíval.

„Neboj, neublíží ti, Stefano,“ ozval se tichý hlas za jeho zády. Hlas, který chlapce uklidnil. Hlas, jakým mu vyprávěla máma pohádky před spaním. Hlas, jaký podle něj měl určitě skřítek večerníček. Hlas, který jakoby moc dobře znal. Na rameni pocítil hřejivý dotyk sametu.

„Nemáš na něj právo. Porušuješ zákon a dobře to víš. Paní Osudu mě poslala, abych ti vzkázal poslední varování,“ hlas muže v gondole byl tichý, jako šepot, ale jeho slova se propalovala hluboko do chlapcovy duše. Tento hlas už nikdy slyšet nechce. Křečovitě se chytl sametu na svém rameni a sevřel dlaň toho hodného hlasu. Ucítil jen chlad.

Smích, kterým se zasmál ten za ním už neslyšel. Nemohl. Neboť z tohoto snu se již živý neprobudí… on již ne.